The Thorn Birds (Ptáci v trní)

TTB cover part1 TTB cover part2 TTB cover part3 TTB cover part4

released in 1983
romance, drama

cast: Richard Chamberlain, Rachel Ward, Jean Simmons, Barbara Stanwyck, Cristopher Plummer,
Richard Kiley, Bryan Brown, Mare Winningham, Philip Anglim, Ken Howard, Piper Laurie,
Sydney Penny…
directed by: Daryl Duke

TV miniseries based on the best-selling novel by Colleen McCullough belong among the best stories
of all times surpassed only by the Roots in 1978.

Set in Australia on Drogheda farm, the story covers over 42 years in the life of Ralph de Bricassart,
(Richard Chamberlain), a Roman Catholic priest engaged in a constant struggle between his calling
and his carnal desires. He's stuck between the love for God and love for the young Meggie Cleary,
(Rachel Ward), a daughter of Paddy Cleary, (Richard Kiley), and Fiona Cleary, (Jean Simmons).

There is a legend about a bird which sings just
once in its life, more sweetly than any other
creature on the face of the earth. From the moment
it leaves the nest it searches for a thorn tree,
and does not rest until it has found one.
Then, singing among the savage branches,
it impales itself upon the longest, sharpest spine.
And, dying, it rises above its own agony
to out-carol the lark and the nightingale.
One superlative song, existence the price. But the
whole world stills to listen, and God in His heaven
smiles. For the best is only bought at the cost of
great pain…Or so says the legend.

The story begins in 1921 when Paddy Cleary, a poor New Zealand farm labourer, moves his wife and their 5 children (in the book 7) to Drogheda - the vast Australian sheep station owned by his rich, childless, aging sister Mary Carson (Barbara Stanwyck) to help run the farm. But of all the rich cast of characters, it is Meggie, the lone Cleary daughter, only girl among 5 boys, who is the heroine at the heart of the story. The ten years old girl is missing mum's love and attention but her mother is more focused on her sons. To her a daughter is just a reminder of the pain, a younger version of oneself who will do all the things one has done, cry the same tears.
A handsome, twenty eight years old priest Ralph de Bricassart is the only person who notices how much is Meggie omitted by her family and especially by her mother. So he gives his time to her and teaches Meggie what girl's life is about. No wonder that soon Meggie falls in love with Ralph de Bricassart as truly and deeply as a young girl can love a man.
Over the years, numerous deaths and disasters - fire, a goring by a wild boar were to befall the family. Meggie grew up into a very beautiful young lady hoping to get married to the priest one day but Father Ralph went firmly on in his advancement in the Church fighting off his reel feelings to Meggie. He admits he loves her, but as a priest, not as a man. He was born to serve the God and all his love belongs to Him though. She shouldn't think of him as her husband because he will never be what she wants him to be. He will never regard her the way a husband will.
Father Ralph escapes before Meggie's love from Drogheda to Sydney and eventually becomes Archbishop de Bricassart. Meggie's heart is broken and she feels very deceived. Everybody whom she loved has gone. First her step-brother Frank, her little brother Hal, then her father with another brother Stuart who understood her best. No wonder that Meggie began to hate God and she blamed Him of the loss of the people she loved most.
Some years later a group of sheep-shearers arrives at Drogheda farm to help with the shearing. Meggie meets a dashing guy named Luke O'Neal (Bryan Brown) who reminds her of father Ralph de Bricassart in his face, body attitude, the way he's walking, and she plans to marry him. If she can't have the original, she can have its double at least.
Meggie and Luke O'Neal
But the marriage with Luke is not what she expected. He's not interested in having children with Meggie who ended up working as a housemaid in Ludwig Mueller's house in Queensland. He's interested in making money by cutting cane and having fun with his friends. Meggie has to use a little artifice if she wants to have a baby. She's successful but Luke's not happy at all and stops attending her at the Mueller's house. When the baby was getting into the world there were big complications, Meggie was suffering from unendurable pain, shouting Ralph's name of the sleep.
Father Ralph meets Meggie again after a couple of years as he was worrying about her. He came just in time to share Meggie's hard time while she was giving a birth. Finally the baby girl was born and Meggie named her Justin. But the initial Ralph's joy of seeing Meggie turned into even a deeper sorrow over her. Ralph's surprised his little Meggie is not a little girl anymore. She's grown into a mature woman which he couldn't still comprehend, nor could accept it as a constant fact. The parting was bitter for both of them.
Meggie is still not able to recover from painful childbirth and is sent by her friends Anne and Luddie to Matlock Island for relaxation holiday. Ralph arrives to Matlock to say Meggie his last farewell before he leaves for Rome to become Cardinal de Bricassart and forsakes Meggie forever. But his intention is forgotten in a moment when he sees Meggie again. No more he's able to repress the physical yearning for Meggie, the passion burning him inside. No more he's able to resist her beauty, her womanhood, her body at all.
Devoted to their love, to each other, they spent a few wonderful weeks on the island. But nothing lasts forever, and so the day they had to say goodbye had come on, however hating it (unwillingly). Meggie, determined to leave her husband for good who never needed her either, returns home with little Justin to Drogheda. Ralph has gone to Rome to fulfil his ambitions and to serve the Church.
Meggie finally gets what she's always longed for. She's got the part of Ralph though, his son. She can't have Ralph but she can have his child at least. However he will never know he's got a son who takes after Ralph completely. Meggie named him Dane. He's only hers, no one else's but hers. She thought she had finally beaten God, but she was warned: it's a sin against Gods when somebody is loved too much, the Gods become jealous, and strike the object down in the very fullness of its flower. Meggie doesn't care, now she has a purpose to her life after all.
Dane was a good child and his sister Justin loved him despite their mother paid her far less attention than to Dane. On the whole Justin was a strange kind of girl, she never needed anybody, she belonged only herself.
Children have grown up and Justin, aware she's not mum's favourite, has gone to Sydney to become an actress. Adorable Dane was unawares following the steps of his father Ralph de Bricassart. Meggie is desperate to find out her Dane wants to be a priest. This determination has been in him long ago, but he was afraid to tell her mum who saw his future differently. Now she can see the family history repeats. However she dislikes this fact, she eventually sends Dane to Rome under Ralph's protective wings. Dane really becomes a priest and goes to Greece on holiday. And right there in the middle of the idyllic life the fate strikes. Dane gets drowned in the sea while trying to rescue two girls. The God took back what was stolen from Him. Dane's sudden death hits everybody. Justin feels guilty of Dane's death because she wasn't there with him to protect him, to save him. The only reason she wasn't with him was because she wanted to be with Rain and get him to make love to her.
Meggie feels deceived, betrayed by God again. She thought she had already made the payment when she refused to see Dane in the most beautiful moment of his life, his ordination. Indeed, the greedy God took away all those she had ever loved, gathering in the good ones, leaving in the world those who failed.
Aged Ralph arrives at Drogheda with Dane in the coffin. His grief over Dane's death turns deeper when Meggie takes off the blinkers of his eyes by revealing him Dane was his son. How couldn't he see it? How couldn't he recognize his own eyes, face, hands, body? Yes, Dane was him all over again, in a more perfect mold. Now Dane doesn't belong to either of them any more. He belongs to God forever.
Ralph stays at Drogheda and dies of grief in Meggie's arms shortly after Dane's burial, knowing she had forgiven him a long time ago.
Meggie realizes there's still Justin left. Now she's her only light in her life. She had to perform a huge effort to assure Justin she had always loved her and that she shouldn't blame herself of being responsible for Dane's death. The piece was finally brought between these two women. Justin gets married to Rainer Hartheim, her long-time friend, and settles down in London.
Time for Drogheda has come to stop.
The bird with the thorn in its breast doesn't know what had driven it to impale itself and die singing. In the moment the thorn enters into the bird's chest there is no awareness in it of the dying to come. It simply sings and sings until there is no life left. But we, we know what happens when we put the thorns in our breasts. And still we do it, still we do it.

vydáno 1983
romance, drama

hrají: Richard Chamberlain, Rachel Ward, Jean Simmons, Barbara Stanwyck, Cristopher Plummer, Richard Kiley, Bryan Brown, Mare Winningham, Philip Anglim, Ken Howard, Piper Laurie, Sydney Penny…
režie: Daryl Duke

Tato TV mini-série natočená podle veleúspěšného románu Colleen McCullough patří mezi nejúspěšnější příběhy všech dob překonané jen ságou "Kořeny" z roku 1978.

Příběh se odehrává v Austrálii na ovčí farmě Drogheda a pokrývá více než 42 let života římskokatolického kněze Ralpha de Bricassarta (Richard Chamberlain), svádějícího neustálý boj mezi jeho kněžským povoláním (posláním) a tělesnou touhou. Je uvězněn mezi láskou k Bohu a láskou k mladičké Meggie Cleary (Rachel Ward), dceři Paddyho Cleary (Richard Kiley) a Fiony Cleary (Jean Sommons).


Podle jedné legendy žije na světě pták,
který zazpívá jen jednou za život, sladčeji
než jakékoli jiné stvoření na této zemi.
Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá
trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne.
Potom se mezi těmi nehostinnými větvemi rozezpívá a na ten nejdelší a nejostřejší trn se nabodne. Umíraje se vypne nad bolest ve
smrtelných mukách a krásněji než skřivan či
slavík zazpívá tu jednu jedinečnou píseň,
za kterou zaplatí životem.
Ale celý svět utichne a naslouchá
a Bůh na nebesích se usmívá.
Neboť jen to nejlepší je vykoupeno velikou bolestí…
Alespoň tak praví ona legenda.


Příběh začíná v roce 1921 kdy Peddy Cleary, chudý novozélandský farmářský dělník stěhuje svou ženu a jejich 5 dětí (podle knihy 7) na Droghedu - na rozlehlou Australskou ovčí stanici, kterou vlastní jeho bohatá, bezdětná a stárnoucí sestra Mary Carsonová (Barbara Stanwyck), aby jí pomohl vést farmu. Ale z celé té bohaté plejády postav je to právě Meggie, osamělá Clearyovic dcera, jediná dívka mezi 5 hochy, která je hrdinkou celého příběhu. Desetiletá dívka, která postrádá máminu lásku a pozornost, ale její matka je více zaměřená na své syny. Pro ní je dcera jen připomínkou bolesti, mladší verze matky, která jednou udělá stejné chyby jako ona, vypláče stejné slzy.
Pohledný, 28-letý kněz Ralph de Bricassart je jediný, kdo si všimne, jak moc je Meggie opomíjena její rodinou a zvláště její matkou. Věnuje jí svůj čas a učí Meggie o čem vlastně dívčí život je. Není divu, že se brzy Meggie zamiluje do Ralpha de Bricassarta tak opravdově a hluboce, jak jen mladá dívka dokáže milovat muže.
Léta minou a rodinu postihne nespočet úmrtí a neštěstí - požár, povodeň, probodnutí divokým kancem. Z Meggie mezitím vyrostla krásná, mladá dáma. Doufá, že se jednoho dne provdá za kněze, ale otec Ralph jde pevně za svým postupem v Církvi snažíce se setřást jeho pravé city k Meggie. Přiznává, že ji miluje, ale jako kněz, ne jako muž. On byl přece stvořen, aby sloužil Bohu a tudíž jeho laská patří jen Jemu. Neměla by na něho myslet jako na svého manžela, protože on nikdy nebude tím, čím ona chce, aby byl. On na ni nikdy nebude pohlížet tak jako její manžel.
Otec Ralph utíká z Droghedy před Meggiinou láskou do Sydney, kde se stává Arcibiskupem. Meggie se cítí zrazená a její srdce je zlomené. Všechny, které tak milovala, odešli. Nejdřív její nevlastní bratr Frank, její maličký bratr Hal, potom její otec a její další bratr Stuart, ke kterému měla nejblíže. Není divu, že Meggie začne Boha nenávidět a vinit ho ze ztráty všech, které tak milovala.
O pár let později přijíždí na Droghedu skupina střihačů ovcí, aby pomohla se stříháním. Meggie poznává temperamentního chlapíka Luka O'Neala (Bryan Brown), který ji připomíná otce Ralpha de Bricassarta tváří, postavou, chůzí a plánuje, že se za něj provdá. Pokud nemůže mít originál, může mít alespoň jeho dvojníka.
Meggie and Luke O'Neal
Ale manželství s Lukem není vůbec takové, jak si představovala. Luke po svatbě odjíždí s Meggie do Queenslandu, kde ji nechává pracovat jako služebnou v domě majitele třtinových plantáží Ludwiga Muellera. Meggie chce založit rodinu, ale Luke nemá zájem mít s Meggie děti. Jeho jen zajímá jak vydělat peníze sekáním třtiny a jak se pobavit s přáteli. Meggie musí použít malou lest, pokud chce mít dítě. To se jí podaří a otěhotní, ale Luke tím není vůbec nadšený a přestane Meggie u Mullerů navštěvovat. Když se děcko začalo hlásit na svět, nastaly velké komplikace. Meggie trpěla nesnesitelnými bolestmi a ze spánku vykřikovala Ralphovo jméno.
Otec Ralph se po několika letech opět setkává s Meggie, protože si o ni už delší dobu dělal starosti. Přišel právě včas, aby sdílel s Meggie její těžké chvilky u porodu. Nakonec po namáhavém a dlouhém porodu přišla na svět holčička a Meggie jí dala jméno Justin. Ale Ralphova počáteční radost ze setkání s Meggie se změnila dokonce v ještě větší starost o ní. Ralph je překvapen, že jeho malá Meggie už není tou malou holčičkou, kterou si pamatoval. Dospěla ve zralou ženu, což nemohl stále pochopit ani to nechtěl přijmout jako neměnný fakt. Loučení bylo hořké pro oba dva.
Meggie se stále nemůže vzpamatovat z bolestivého porodu a tak jí její přátelé Anne a Luddie posílají na ostrov Matlock na zotavenou. Tam se snaží zapomenout na Ralpha, ale ten přijíždí na ostrov, aby se s Meggie rozloučil, než odjede do Říma, aby se stal Kardinálem a opustil ji tak navždy. Ale jeho záměr je v mžiku zapomenut, když znovu spatří Meggie. Už není schopen ovládnout tu fyzickou touhu po Meggie, tu vášeň, co ho tak spaluje. A už vůbec není schopen odolat její kráse, její ženskosti, jejímu tělu…
Oddáni své lásce, jeden druhému, strávili na ostrově několik nádherných týdnů. Ale nic netrvá věčně a tak nadešel den, kdy se museli rozloučit, jakkoli neradi. Meggie se rozhodla opustit manžela navždy, který ji tak jako tak nepotřeboval, a vrátila se s malou Justin zpátky domů na Droghedu. Ralph odjel do Říma naplnit své ambice a sloužit církvi.
Meggie konečně dostala to, po čem vždycky tolik toužila. Přece jen dostala něco od Ralpha, jeho syna. Ví, že nemůže mít Ralpha, ale může mít alespoň jeho dítě. Leč, on se nikdy nedozví, že má syna, který mu je tak podobný, celý Ralph. Meggie mu dala jméno Dane. On je jen její, nikoho jiného než její. Myslela si, že nakonec porazila Boha, ale byla varována: říká se, že je hřích proti bohům, když je někdo příliš milován. Bohové začnou žárlit a srazí milovaný objekt k zemi v jeho největším rozpuku. Meggie je to jedno. Teď má konečně důvod pro co žít.
Dane byl hodné dítě a jeho sestra Justin ho milovala i přesto, že jí jejich matka věnovala daleko méně pozornosti než Daneovi. Celkově byla Justin zvláštní dívka. Nikdy nikoho nepotřebovala, vždycky si vystačila sama a patřila jen sobě.
Děti vyrostli a Justin, vědoma si, že není mámin miláček, odjela do Sydney, aby se stala herečkou. Zbožňovaný Dane kráčel nevědomky ve stopách svého otce Ralpha de Bricassarta. Meggie je zoufalá zjištěním, že její Dane chce být knězem. To rozhodnutí v něm bylo už dávno, ale bál se to říct své matce, která jeho budoucnost viděla jinak. Teď vidí, že rodinná historie se opakuje. Jakkoli se jí tento fakt příčí, přesto posílá Danea do Říma pod Ralphova ochranná křídla se vzkazem, co kdysi ukradla, teď vrací zpět. Dane se opravdu stává knězem a odjíždí na dovolenou do Řecka. A právě tam, uprostřed idylického života, osud zasáhne. Dane se utopí v moři, když se snaží zachránit dvě tonoucí dívky. Bůh si vzal zpět, co mu bylo ukradeno. Daneova náhlá smrt hluboce zasáhla každého. Justin se cítí vina za Daneovu smrt, protože tam nebyla s ním, aby ho chránila, aby ho zachránila. Jediný důvod, proč nebyla s ním, byl ten, že chtěla být s Rainerem a strávit s ním noc.
Meggie se cítí být opět podvedená a zrazená bohem. Myslela si, že už splatila svůj dluh tím, že odmítla jet do Říma a vidět Danea při nejkrásnějším okamžiku jeho života, při jeho vysvěcení na kněze. Vskutku, ten chamtivý Bůh si vzal zpět všechny ty, které kdy milovala. Povolává ty dobré a zanechává na zemi ty, kteří selhali.
Zestárlý Ralph přijíždí na Droghedu i s Danem v rakvi. Jeho žal nad Daneovou smrtí se stává hlubším, když mu Meggie sejme klapky z očí tím, že mu nakonec prozradí, že Dane byl jeho syn. Jak to mohl nevidět? Jak to, že nepoznal jeho vlastní oči, tvář, ruce, tělo? Ano, Dane byl celý po něm, ale v jeho lepší formě. Nyní Dane už nepatří ani jednomu z rodičů, teď patří Bohu navždy.
Ralph zůstává na Droghědě a už netouží vrátit se zpět do Říma. Chce být s Meggie. Ona ho vždycky milovala, ale on ji zklamal a velmi ublížil. Má všechna práva ho nenávidět. Bože, odpustí mi někdy?
Ralph umírá žalem v Megiině náručí krátce po Daneově pohřbu. V Meggiiných očích viděl, že mu už dávno odpustila a ani na chvíli ho nepřestala milovat.
Meggie si uvědomuje, že je tu ještě Justin. Justin je teď jediné světlo v jejím životě. Musela vynaložit velké úsilí, aby ujistila dceru, že ji vždycky milovala a že by se neměla obviňovat ze zodpovědnosti za Daneovu smrt. Smír byl nakonec nastolen mezi tyto dvě ženy. Justin se provdala za svého letitého přítele Rainera Hartheima a odjela s ním do Londýna.
Čas Droghedy se naplnil.
Pták s trnem v hrudi neví, co ho žene, aby se nabodl na trn a za zpěvu zemřel. V okamžiku, kdy mu trn vniká do hrudi, netuší, že ho čeká smrt. Jen zpívá a zpívá, dokud v něm pulsuje život. Ale my, my víme, co nás čeká, když si bodáme trny do srdce. A přesto to děláme, přesto to stále děláme.